Co Vás zrovna
zajímá.

Nová pravidla pro rozdělení a výplatu podílu na zisku obchodních korporací

Jedním se základních práv společníka kapitálové obchodní společnosti je právo podílet se na jejím zisku. K tomu, aby mohlo být toto právo realizováno, musí dojít ke splnění několika nutných podmínek, tj. zejména přijetí rozhodnutí valné hromady společnosti o rozdělení zisku a přijetí rozhodnutí statutárního orgánu o jeho výplatě, samozřejmě vedle samotné realizace zisku.

Nový zákon č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), nabude 1. ledna 2021 účinnosti. Nadcházející změny se notně dotknou mimo jiné i oblasti rozdělování a výplaty zisku a jiných vlastních zdrojů obchodních korporací.

Rozhodli jsme se navázat na náš článek z 29. května 2020 a připomenout základní změny, které novela zákona o obchodních korporacích (dále jen jako „ZOK“) v této oblasti přináší. Tento článek volně navazuje na sérii příspěvků naší advokátní kanceláře zabývající se první rozsáhlou novelou ZOK. 

Test vlastního kapitálu

Ustanovení § 40 odst. 1 ZOK rozšíří omezení rozdělení a výplaty podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích na všechny kapitálové společnosti a družstva, a to o povinnost aplikace tzv. testu vlastního kapitálu.

Cílem tohoto testu je zajistit vedle zachování finanční stability i vypovídající hodnotu údaje o základním kapitálu společnosti. Ten by totiž měl být jedním z kritérií, které musí společnost při rozdělování zisku a jiných vlastních zdrojů respektovat. Povinnost testu vlastního kapitálu platila podle dosavadní úpravy ZOK pouze pro akciové společnosti.

Novelizované znění § 40 odst. 1 ZOK již počítá se zákazem rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů všech kapitálových společností a družstev, a to v případě, že se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo vlastní kapitál po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona nebo společenské smlouvy rozdělit.

Omezení rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů – inkorporace pravidla zákona o účetnictví

Prostřednictvím § 40 odst. 2 bude nově do ZOK inkorporován a mírně přeformulován čl. 28 odst. 7 zákona o účetnictví, týkající se omezení rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů v případě, že jsou v aktivech rozvahy vykazovány náklady na vývoj. Částka k rozdělení se v tomto případě snižuje o částku neodepsaných nákladů na vývoj.

Jinými slovy se do bilančního testu započítávají rovněž neodepsané náklady na vývoj, které musí výsledná částka k rozdělení přesáhnout, aby bylo možné k rozdělení zdrojů společnosti přistoupit. Předmětné ustanovení tak ze systematických důvodů přebírá a zpřesňuje omezující pravidlo doposud obsažené v zákoně o účetnictví.

Test insolvence

Insolvenční test i nadále zůstal po novele zachován, ale je přesunut do § 40 odst. 3 ZOK. Stále tak v souvislosti s výplatou jakýchkoli zdrojů ze společnosti, včetně zálohy na podíl na zisku, platí povinnost statutárního orgánu aplikovat tento test insolvence.

Je škoda, že zákonodárce na základě nově vyjádřeného pravidla určil, že se ustanovení týkající se rozdělení a výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích nemá aplikovat na snížení základního kapitálu. Tímto zároveň vyloučil použití testu insolvence.

Jsme toho názoru, že test insolvence je na místě dodržovat i v případě snižování základního kapitálu, jelikož je jistě nežádoucí, aby orgány společnosti při snižování základního kapitálu nedbaly na hospodářskou kondici korporace a přivedly ji do finančních potíží či dokonce zapříčinily její úpadek.

Konsekvence odmítnutí výplaty zisku ze strany statutárního orgánu

Nově bude platit, že zaniká právo na podíl na zisku (či na jiných vlastních zdrojích), který nebyl vyplacen v zákonem stanovené lhůtě, pokud statutární orgán společnosti nevyplatil takovou částku v důsledku rizika úpadku. Jinými slovy, i nadále bude podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích splatný do 3 měsíců ode dne rozhodnutí o rozdělení zisku, pakliže rozhodnutí nejvyššího orgánu, zákon či společenská smlouva neurčí jinak. O samotné výplatě podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích rozhoduje statutární orgán společnosti. Je stanoveno, že je-li rozdělení v rozporu se zákonem, podíly se nevyplatí. Člen statutárního orgánu, který s nezákonným vyplacením souhlasil, nejedná s péčí řádného hospodáře dle § 159 odst. 1 občanského zákoníku.

Ustanovení § 40 odst. 4 ZOK směřuje na případy, kdy valná hromada rozhodne o rozdělení zisku, když nejsou splněny podmínky testu insolvence a statutární orgán odmítne výplatu zisku. Novela tak v § 40 odst. 4 uvádí, že právo na podíl na zisku v případě nevyplacení do konce účetního období zaniká a nevyplacený zisk se převede na účet nerozděleného zisku minulých let. Tímto ustanovením zákonodárce zamýšlí omezovat případné neuhrazené závazky společnosti vůči společníkům v situacích, kdy schválené rozdělení podílu na zisku či jiných vlastních zdrojů neuvažovalo výši, která je sice dle obecných i specifických pravidel možná, ale například z důvodu nejistého budoucího vývoje společnosti je výrazně nad možnosti obvyklého cash flow.

Nad rámec uvedeného bychom rádi upozornili i na další zpřísnění, která novela přináší u pravidel pro vrácení vyplaceného podílu na zisku, jenž bude nově obsaženo v § 348 odst. 4 ZOK. Nově totiž dobrá víra v dodržení zákonných podmínek pro výplatu již nadále nebude společníky chránit před povinností vracet vyplacený podíl na zisku. Tzn. že společník je povinen vrátit jemu vyplacený zisk, v případě, kdy zisk bude vyplacen, aniž by byla dodržena zákonná pravidla, a to i pokud společník o takovém rozporu nevěděl. Ochrana dobré víry zůstane zachována pouze v úpravě akciových společností. Akcionář nebo jiný příjemce zdrojů z akciové společnosti bude povinen vrátit získané prostředky pouze za předpokladu, že věděl nebo musel vědět, že při jejich vyplacení byly porušeny zákonné podmínky. Některé aspekty rozdělení a výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích budou však nadále součástí zvláštní úpravy pro jednotlivé formy obchodních korporací.

Zamezení tzv. zastřeného vyplácení zisku

Nakonec i v § 40 odst. 5 ZOK bude obsaženo zcela nové pravidlo, jehož cílem bude zamezení tzv. zastřeného nebo skrytého vyplácení zisku. Od 1. ledna 2021 tak budou obchodní korporace mít prostřednictvím novely výslovný zákaz poskytování bezúplatných plnění vůči společníkům a osobám jim blízkým. Výjimku z tohoto pravidla budou tvořit pouze obvyklé příležitostné dary, věnování učiněná v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, a výhody poskytované obchodní korporací podle zákona.

Závěr

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v oblasti rozdělení a výplaty zisku a dalších zdrojů obchodních korporací nastanou od nového roku poměrně rozsáhlé změny, které významně zasáhnou do jednoho z klíčových práv společníků. Nepochybujeme o tom, že většina z těchto změn je žádoucích a značnou mírou přispějí k vyjasnění výkladu zákonných ustanovení a povedou k větší právní jistotě. Stále zůstává několik nevyjasněných otázek, jejichž odpovědi bude hledat zejména další judikatura soudů.

Co se aplikace a praxe týče, tak bude od nového roku z pozice statutárního orgánu potřeba věnovat zvýšenou pozornost rozhodování o vyplacení podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích zejména pak souladu takového rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů se zákony, a to s přihlédnutím ke všem zákonům regulujícím takovou jejich činnost.

 

V případě jakýchkoliv dotazů týkajících se tématu tohoto článku či korporátního práva obecně Vám jsme k dispozici – neváhejte se na nás proto obrátit.

 

Mgr. Nikol Čišecká, advokátní koncipientka – cisecka@plegal.cz

Mgr. Jakub Málek, partner – malek@plegal.cz

 

www.peytonlegal.cz

 

29. 12. 2020

 

 

Zpět na články