Od 1. 1. 2026 vstoupil v účinnost zákon č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (dále jen „Zákon“), který zavádí novou povinnost zaměstnavatelů poskytovat vybraným zaměstnancům příspěvek na produkty spoření na stáří.
Obecně
Zákon reaguje na dlouhodobou debatu o kompenzaci zaměstnanců vykonávajících fyzicky náročnou práci, u nichž se předpokládá vyšší zátěž na zdraví a často i dřívější odchod z pracovního trhu. Přestože je princip nové právní úpravy poměrně jednoduchý, v praxi vyvolává ze strany zaměstnanců i zaměstnavatelů řadu otázek. Ty se týkají zejména vymezení okruhu zaměstnanců, kterým příspěvek náleží, způsobu uplatnění nároku, evidenčních a informačních povinností zaměstnavatele či vazby nové povinnosti na systém kategorizace práce podle předpisů o ochraně veřejného zdraví.
V tomto článku se zaměříme jak na obecný rámec nové povinnosti, tak její možné problematické aspekty, které nemusejí být z dikce zákona jasné. Též se podíváme na problematiku kategorizace rizik práce, v obecné rovině i v souvislosti s novým pojetím kategorizace dle Zákona.
Základní principy
Zákon zavádí povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci povinný příspěvek na produkty spoření na stáří, pokud zaměstnanec vykonává práci splňující zákonem stanovené podmínky. Příspěvek je poskytován na zaměstnancem určené produkty spoření na stáří, typicky penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Na dlouhodobý investiční produkt (DIP), soukromé životní pojištění nebo jiné finanční produkty se povinnost příspěvku nevztahuje.
Výše příspěvku činí 4 % z vyměřovacího základu zaměstnance za kalendářní měsíc (dle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení). Povinnost zaměstnavatele příspěvek poskytnout se váže na tzv. rozhodné období, kterým je kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec splnil zákonné podmínky pro vznik nároku.
Pokud zaměstnavatel poskytuje stejný příspěvek dobrovolně jako benefit, souběh obou nároků zaměstnance možný je, nicméně záleží na znění vnitřního předpisu, který benefit zavádí.
Kdo má na povinný příspěvek nárok
Nárok vzniká pouze zaměstnanci, který vykonává práci zařazenou do třetí kategorie rizikovosti podle právních předpisů o ochraně veřejného zdraví, a to pouze pro vybrané faktory pracovních podmínek.
Konkrétně se jedná o práci zařazenou do třetí kategorie pro tyto faktory: (i) vibrace, (ii) zátěž chladem, (iii) zátěž teplem a (iv) celková fyzická zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, případně kombinace těchto rizik.
Je na místě zdůraznit, že ne každá práce zařazená do třetí kategorie automaticky zakládá nárok na povinný příspěvek. Pokud je například práce zařazena do třetí kategorie z důvodu expozice prachu, chemickým látkám nebo jiným faktorům pracovního prostředí, nárok na příspěvek z tohoto titulu nevzniká.
Podmínky vzniku nároku zaměstnance
Další podmínkou je, aby zaměstnanec v daném kalendářním měsíci odpracoval alespoň tři směny rizikové práce. Pokud zaměstnanec tuto podmínku nesplní, nárok na příspěvek za daný měsíc nevzniká.
Současně je třeba zdůraznit, že zaměstnanec musí své právo u zaměstnavatele uplatnit písemným oznámením. V oznámení musí uvést zejména identifikaci penzijní společnosti, číslo účtu, na který má zaměstnavatel příspěvek zasílat, a další údaje nezbytné pro provedení platby.
Prvním rozhodným obdobím pro poskytování příspěvku je kalendářní měsíc následující po dni, kdy zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že právo na povinný příspěvek uplatňuje. Pokud tedy zaměstnanec své právo uplatní například v lednu, příspěvek se poprvé poskytne za měsíc únor.
Informační a evidenční povinnosti zaměstnavatele
Zákon ukládá zaměstnavatelům několik administrativních povinností. Jednou z nich je povinnost informovat zaměstnance o jejich právu na povinný příspěvek a o způsobu jeho uplatnění. Tuto povinnost byl zaměstnavatel povinen splnit do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona, resp. u nových zaměstnanců před započetím výkonu rizikové práce.
Zákon přitom nestanoví konkrétní formu, jakou má být informační povinnost splněna. Informace může být zaměstnancům poskytnuta například prostřednictvím interního předpisu, intranetu nebo elektronickou komunikací. Pro účely prokázání splnění této povinnosti však lze zaměstnavatelům doporučit, aby byli schopni informování doložit.
Další povinností je vydání potvrzení o zaplacení povinného příspěvku. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vydat potvrzení o tom, že příspěvek na jeho produkt spoření na stáří zaplatil, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce, ve kterém byl příspěvek poprvé zaplacen.
Kategorizace práce
Klíčovým a výkladově nejasným prvkem celé právní úpravy je vazba nároku na povinný příspěvek na systém kategorizace práce podle právních předpisů o ochraně veřejného zdraví. Tento systém upravuje zejména zákon o ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhláška č. 432/2003 Sb., která stanoví kritéria pro zařazování prací do jednotlivých kategorií podle míry rizika pro zdraví zaměstnanců.
Kategorizace práce rozlišuje čtyři základní kategorie, přičemž třetí a čtvrtá kategorie představují práce se zvýšeným zdravotním rizikem. O zařazení konkrétní práce do kategorie třetí a čtvrté rozhoduje na základě návrhu zaměstnavatele příslušná krajská hygienická stanice.
V souvislosti s příspěvkem zaměstnavatele je zásadní zdůraznit, že Zákon operuje s jinou charakteristikou kategorizace práce, nežli je obecná kategorizace rizikovosti práce. Nárok na příspěvek mají jen ti zaměstnanci, kteří vykonávají práci ve třetí kategorii rizikovosti práce pro taxativně vyjmenované faktory pracovních podmínek, nikoli plošně všichni zaměstnanci vykonávající práci ve třetí kategorii.
Závěr
Zákon s sebou pro zaměstnavatele přináší nemálo povinností, kdy musí především správně identifikovat zaměstnance, kteří vykonávají práci ve třetí kategorii rizikovosti pro zákonem vymezené faktory pracovních podmínek, a současně sledovat, zda tito zaměstnanci v jednotlivých kalendářních měsících odpracovali alespoň tři směny rizikové práce.
Zákon zároveň ukládá zaměstnavatelům povinnost zaměstnance o jejich právu na příspěvek informovat, evidovat uplatnění nároku zaměstnancem a při prvním zaplacení příspěvku vydat zaměstnanci potvrzení o jeho poskytnutí.
Zvláštní pozornost by zaměstnavatelé měli věnovat také samotné kategorizaci práce. Nárok na příspěvek totiž nevzniká automaticky všem zaměstnancům zařazeným do třetí kategorie rizikovosti, ale pouze těm, jejichž práce je do této kategorie zařazena pro konkrétní, zákonem taxativně vymezené faktory pracovních podmínek. Nesprávné posouzení těchto podmínek může v praxi vést jak k neoprávněnému poskytování příspěvku, tak naopak k jeho neposkytnutí zaměstnanci, kterému by podle zákona náležet měl.
Mgr. Jakub Málek, managing partner – malek@plegal.cz
Ráchel Kouklíková, právník – kouklikova@plegal.cz
19. 3. 2026