Úvod
Když spolu obchodní partneři, přátelé či rodinní příslušníci zakládají či kupují společnost, prostřednictvím které hodlají realizovat svůj podnikatelský záměr, jen málokdy si připustí, že počáteční nadšení a souhra může postupem času vyprchat anebo že se mohou změnit okolnosti do takové míry, že setrvání některého ze společníků ve společném podnikání se stane neúnosným.
Pokud se všichni společníci na ukončení společného záměru dohodnou, je ukončení jejich účasti ve společnosti, resp. i zánik společnosti, v zásadě právní formalitou. Komplikace nastávají v situaci, kdy odejít chce pouze jeden společník, ale ostatní s tím nesouhlasí. V krajních případech tak může vzniknout patová situace – společnost je nefunkční, ale žádný ze společníků z ní nemůže bez součinnosti ostatních odejít.
V tomto článku se podíváme na to, jak podobným konfliktům předcházet, jak nastavit jasná pravidla už při zakládání společnosti a jak řešit situace, kdy dohoda mezi společníky už není možná.
Konkrétní ujednání mezi společníky
Už při zakládání společnosti je vhodné se zamyslet nad tím, jak by mělo proběhnout vypořádání společníků v nejpravděpodobnějších situacích, tj. v situaci, kdy:
- společný záměr bude úspěšný dle představ (či dokonce více) a o společnost projeví zájem investor;
- společnosti se naopak nebude dařit / nepodaří se sehnat další financování;
- nastane zásadní spor mezi společníky o dalším fungování společnosti či společníci nebudou schopni (ochotni) přijímat rozhodnutí na valné hromadě a bude tak hrozit paralýza společnosti;
- některý ze společníků bude mít zájem převést svůj podíl na třetí osobu, která není společníkem;
- nastane smrt či zánik některého společníka;
- ovládající osobou společníka-právnické osoby se stane konkurent společnosti.
V popsaných situacích může nejčastěji dojít k rozkolu mezi společníky, neboť každý z nich může mít odlišnou představu o způsobu jejího řešení. K řešení výše uvedených či dalších situací je v praxi využívána kombinace zvláštních smluvních ujednání mezi společníky. K nejtypičtějším ujednáním patří:
- omezení převoditelnosti podílu, kdy podíl je možné převést na společníka či třetí osobu jen se souhlasem valné hromady či alternativně statutárního nebo kontrolního orgánu společnosti. Jakkoli takové ustanovení chrání ostatní společníky před tím, aby některý z nich převedl svůj podíl konkurentovi, může takové ustanovení v případě neaktivity valné hromady (či jiného kompetentního orgánu) vést naopak k zakonzervování společnické struktury. Z tohoto důvodu je nezbytné, stejně jako u všech dalších mechanismů, tento mechanismus vhodně nastavit, a to i ve vazbě mezi společníky k sobě navzájem;
- předkupní právo k podílu, které ukládá převádějícímu společníkovi povinnost nabídnout odkup svého podílu ostatním společníkům. Ostatní společníci se tak mohou rozhodnout, zda v případě exitu některého ze společníků zvýší svou majetkovou účast;
- právo drag-along, podle něhož převádějící společník může právně vynutit prodej podílů všech ostatních společníků, a to nejčastěji v případě, že o společnost projeví zájem investor, který je připraven za (celou) společnost zaplatit společníky stanovenou cenu. Jedná se celkem o silný právní institut, proto se v praxi mezi společníky stanoví podmínky, za kterých je možné k právu drag-along přistoupit, např. sjednání minimální výše kupní ceny nabízené investorem, případně i potvrzené znaleckým posudkem atd.;
- právo tag-along, podle něhož mají zpravidla minoritní společníci možnost u většinového společníka vynutit, aby investor koupil společně s podílem většinového společníka také podíly menšinových společníků. Toto právo nabízí minoritním společníkům možnost exitovat společně s většinovým společníkem a nemusí tak být nuceni setrvat ve společnosti s novým většinovým společníkem (investorem);
- call opce, která umožňuje oprávněnému společníku vynutit si koupi podílu/podílů jiného společníka. Jedná se o ryze smluvní institut, proto mohou být podmínky pro uplatnění call opce sjednány zcela na míru dané společnosti. Call opce může svědčit například většinovému společníku a tento bude oprávněn si vynutit koupi podílu jiného společníka (tzv. zavolat si podíl), pokud jsou splněny dohodnuté podmínky (např. uplynutí určité doby, dosažení určitého ekonomického milníku atd.);
- put opce je opakem call opce, kdy společník naopak může „vnutit“ svůj podíl jinému společníkovi. Společně s call opcí se nejčastěji využívá k řešení patových (deadlock) situací. Samozřejmě je potřeba vhodně nastavit podmínky pro uplatnění opce, výši kupní ceny (resp. způsob jejího výpočtu) a další parametry realizace prodeje;
- smluvní pokuty jako sankce za porušení stěžejních ujednání. Sjednání smluvních pokut přispívá k motivaci povinných společníků dodržovat sjednaná pravidla.
V rámci ujednání o tag-along, drag-along právu či obou druhů opcí musí společníci sjednat přesné podmínky pro jejich uplatnění. Tyto podmínky mohou zahrnovat také důvěrné informace (např. výši kupní ceny, za kterou jsou všichni společníci připraveni společnost prodat). Z tohoto důvodu se taková ujednání nepromítají do základního dokumentu společnosti – společenské smlouvy, ale jsou sjednávána v samostatném důvěrném dokumentu nazvaném společnická (popř. akcionářská) dohoda (Shareholders´ Agreement), který se nezakládá do veřejnosti volně přístupné sbírky listin obchodního rejstříku.
V rámci společnické dohody je vhodné dále sjednat pravidla pro (i) rozhodování valné hromady (např. usnášeníschopnost, v jakých záležitostech stačí prostá většina, kdy je potřeba vyšší většiny hlasů či jednomyslného rozhodnutí valné hromady), (ii) řešení střetu zájmů a zákaz konkurence společníků, jakož i pravidla pro (iii) sdílení informací, komunikaci a reporting. Plná transparentnost rovněž přispívá k předcházení případným sporům, a to zejména tím, že sporná záležitost může být včas identifikována.
Z pohledu minoritního společníka je přitom zásadní, a na tom by měl minoritní společník vždy trvat, aby byla smluvně zajištěna jeho ochrana před většinovým společníkem, který je oprávněn silou svých hlasů prohlasovat většinu zásadních rozhodnutí na valné hromadě (minoritnímu společníkovi lze pro tyto případy smluvně zajistit tzv. blokační právo, kdy pro specifikovaná zásadní rozhodnutí bude zapotřebí také souhlasu minoritního společníka). Většinový společník by tak mohl libovolně obsadit pozice jednatelů svými nominanty a v případě společnosti s ručením omezeným by nemusel dlouhodobě hlasovat pro vyplacení dosaženého zisku, čímž by mohl menšinového společníka „vyhladovět“. V posledně uvedeném případě může ochrana minoritního společníka spočívat v ujednání, že alespoň 80 % dosaženého zisku (způsobilého k výplatě při dodržení zákonných podmínek) musí být vyplaceno společníkům, ledaže společnost očekává v blízkém časovém horizontu významnější investici podporující její rozvoj.
Absence smluvních ujednání by mohla naopak poškodit většinového společníka, pokud by minoritní společník vyvíjel činnost směřující k nepřátelskému převzetí společnosti.
Nejčastější chyby a prevence sporů
Naše praxe jednoznačně potvrzuje, že nejčastější chybou, které se společníci při zakládání společné společnosti (joint venture) dopouští, je podcenění možného vývoje. Zcela na vlně pozitivního očekávání si nepřipouští možnost selhání či rozkolu a tyto scénáře více či méně ignorují.
Necítí tak žádnou potřebu tato preventivní opatření vyřešit hned na začátku, protože se domnívají, že „my se přece známe“ nebo „všechno zvládneme domluvit za pochodu“. Právě tyto předpoklady ale bývají největší pastí. Jakmile se zájmy společníků začnou rozcházet, chybějící pravidla mohou situaci spíše vyhrotit. Navíc není vhodné společnickou dohodu pouze opsat z internetu — pro předejití budoucím neshodám je nezbytné, aby byla už od začátku „ušitá na míru“ konkrétním společníkům a jejich společnosti. Proto se vyplatí do prevence investovat čas i prostředky, dokud jsou vztahy mezi společníky dobré.
Řešení sporů ukončením účasti společníka ve společnostiI přes veškerou snahu o prevenci se někdy spory mezi společníky rozvinou natolik, že další spolupráce už není možná. Tyto situace lze především řešit pomocí sjednaných mechanismů, které popisujeme v odstavci 2/ výše. Pokud společníci tato pravidla nesjednají, nezbývá než se dohodnout, nebo využít zákonem předvídané možnosti pro ukončení účasti společníka ve společnosti.
K tomu může dojít několika způsoby:
- převodem podílu – podmínkou pro převod podílu na třetí osobu je, že převoditelnost podílu není ve společenské smlouvě omezena, anebo s převodem souhlasí potřebná většina společníků. V případě převodu podílu na stávajícího společníka není ze zákona souhlas valné hromady vyžadován a, nestanoví-li společenská smlouva jinak, je podíl v takovém případě převoditelný bez omezení;
- dohodou společníků o ukončení účasti společníka – nejméně konfliktní řešení, kdy se všichni společníci domluví na odchodu společníka a vypořádání jeho podílu;
- vystoupením společníka, pokud to umožňuje zákon nebo společenská smlouva – společník je oprávněn ze společnosti vystoupit například při změně převažující povahy podnikání společnosti, s níž nesouhlasil;
- vyloučením společníka soudem – krajní možnost, kdy sama společnost požádá soud o vyloučení společníka, pokud se společník dopouští zvlášť závažného porušování povinností. V praxi je poměrně sporné, které jednání společníka lze považovat za zvlášť závažné;
- zrušením účasti společníka soudem – společník, který si přeje společnost opustit, může podat návrh na zrušení jeho účasti, jestliže po něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval (např. pro nepřekonatelné neshody mezi společníky, jestliže z tohoto důvodu nemůže společnost vykonávat svou činnost).
Nevýhodou nekonsenzuálního zákonného režimu u variant iv) a v) výše je zpravidla dlouhé soudní řízení, jehož výsledek lze s ohledem na komplexnost situace a mnohdy specifické vztahy těžko předvídat. Krom toho by mnohaleté soudní řízení vedlo ve většině případů k paralýze společnosti, resp. k podstatnému snížení její hodnoty. Předpokladem pro užití variant i) až ii) je dohoda všech společníků. V případě varianty iii) se jedná o tři zákonné situace, kdy může společník vystoupení realizovat, nejsou-li smluvně sjednány další situace.
Uplatnění zákonných exitových variant není vázáno na velikost podílu, tj. za splnění zákonných podmínek může tyto instituty využít jak minoritní, tak majoritní společník. Avšak majoritní společník má zpravidla více dostupných (faktických) variant postupu (např. ovládá rozhodování valné hromady a může prohlasovat převod svého podílu na třetí osobu, k němuž je v zákonném režimu potřeba právě souhlasu valné hromady), zatímco minoritní společník je často v podstatně složitější pozici. Právě pro něj může být soudní cesta jedinou možností, jak se ze společnosti vyvázat.
V případě exitu společníka jinak než převodem jeho podílu ve variantě i) (tedy bez právního nástupce) náleží společníkovi vypořádací podíl. Vypořádací podíl se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, a to z hodnoty vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Pokud se reálná hodnota majetku společnosti podstatně liší od jeho ocenění v účetnictví, vychází se v takovém případě při určení vypořádacího podílu z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce podle věty první. Cílem je zajistit, aby vypořádací podíl exitujícího společníka odpovídal reálné hodnotě majetku společnosti po odečtení dluhů. Z takto zjištěné hodnoty společnosti náleží exitujícímu společníkovi samozřejmě pouze část odpovídající jeho podílu.
Namítne-li exitující společník, že reálná hodnota majetku společnosti neodpovídá účetní hodnotě, bude v případě sporu nutné nechat zpracovat znalecký posudek, kterým bude výše vypořádacího podílu postavena najisto.
Zcela odlišná situace nastává, když se většinový společník snaží minoritu zcela „vytěsnit“. Tento postup je zákonem umožněn jen u akciových společností, a to prostřednictvím institutu tzv. squeeze-out. V rámci tohoto postupu může hlavní akcionář (držící alespoň 90 % akcií) požádat o nucený převod akcií zbývajících minoritních akcionářů, a to za přiměřenou protihodnotu. I zde se hodnota určuje znalecky, nicméně i menšinoví akcionáři se proti výši protiplnění mohou bránit žalobou.
Ve společnostech s ručením omezeným obdobný mechanismus chybí – většinový společník zde nemá právo „vytěsnit“ menšinu. Pokud tedy nedojde k dohodě, nemůže menšinového společníka nutit k převodu podílu. O to větší význam mají preventivně sjednaná ujednání v rámci společnické dohody (např. právo drag-along nebo call opce), která mohou sloužit jako předvídatelné nástroje řešení těchto situací.
Naopak minorita má v praxi jen velmi omezené možnosti, jak vynutit odkup svého podílu většinou. Zákon takový institut přímo neupravuje – opět proto nabývají na významu smluvní put opce nebo dobře nastavené mechanismy řešení patových situací, jejichž výsledkem může být „rozchod“ společníků na základě předem sjednaného postupu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že čím dříve se společníci připraví i na méně optimistické scénáře, tím méně budou odkázáni na nepředvídatelný soudní zásah.
Řešení sporů přeměnou společnosti
Další možností, jak vyřešit zásadní neshody mezi společníky, je přeměna společnosti podle zákona o přeměnách. Tato cesta dává smysl zejména tam, kde společníci nechtějí společnost zcela opustit, ale zároveň už nejsou schopni spolupracovat v rámci jedné společnosti.
V úvahu přichází zejména rozdělení společnosti, které může mít několik forem:
- rozštěpení – rozdělovaná společnost zanikne a její jmění přejde na dvě nebo více nových nebo existujících společností;
- odštěpení / vyčlenění – rozdělovaná společnost zůstane zachována, ale část jejího jmění přejde na jednu nebo více nových nebo existujících společností.
Takové rozdělení může společníkům umožnit, aby každý pokračoval ve svém „vlastním“ byznysu, aniž by musel složitě řešit převody podílů nebo vystupování ze společnosti, které jsme popsali výše.
Je třeba zdůraznit, že o rozdělení společnosti nerozhoduje soud, ale valná hromada společnosti – tedy buď na tomto řešení bude muset najít shodu požadovaná většina společníků (zákon o přeměnách stanoví požadavek tříčtvrtinové většiny přítomných společníků) nebo je třeba se připravit na situaci, kdy přeměnu prosadí většinový společník sám. Nicméně v každém případě se musí každému společníkovi, který přichází v důsledku přeměny o podíl na rozdělované společnosti, dostat přiměřené náhrady v podobě výměnného podílu, kdy zásadně má být zachována hodnota původního podílu a nového podílu.
V rámci přeměny je dále nutné posoudit i daňové důsledky, zejm. ve vztahu k možnosti přerušení „daňového testu“. Proto je při plánování přeměny naprosto nezbytné zapojit daňového poradce, aby se předešlo nečekaným daňovým dopadům a aby rozdělení společnosti splnilo svůj smysl – tedy umožnilo společníkům spravedlivě se rozdělit, aniž by došlo k narušení hodnoty jejich podílů či daňového znevýhodnění při dalších transakcích.
Závěr
Spory mezi společníky mohou snadno ohrozit chod společnosti — její reputaci, hodnotu i samotnou existenci. Žádná, byť sebelepší smlouva, nedokáže zcela zabránit vzniku sporů. Nicméně vhodné nastavení funkčních mechanismů je nezbytným předpokladem pro řešení těch případů, kdy se některý ze společníků rozhodne proti vůli ostatních ze společnosti odejít, popř. pro řešení patových situací.
Z tohoto důvodu lze více než doporučit, aby společníci při zakládání nové společnosti tyto krajní situace nepodcenili a připravili se na jejich řešení, a to uzavřením společnické dohody v rané fázi jejich společného podnikání. V opačném případě je velice obtížné se ze společnosti jednostranně vyvázat a bez dohody společníků je třeba se připravit na potenciálně vleklý soudní spor.
V případě, že se nepodařilo vhodně nastavit exitová pravidla na počátku společného záměru a vztahy mezi společníky se vyhrotily, může přesto minoritní společník dosáhnout zlepšení své vyjednávací pozice důsledným výkonem svých zákonných práv (zejm. výkonem svého práva na informace, vysvětlení a v krajním případě pak soudně vymahatelného práva na ukončení účasti společníka, jak jsme uvedli výše). Tedy i v těchto případech lze zvýšit vyjednávací potenciál minoritního společníka a cílit tak na dosažení akceptovatelného kompromisního řešení nastalé situace.
Mgr. Martin Heinzel, partner – heinzel@plegal.cz
Mgr. Nikola Tomíčková, advokátní koncipientka – tomickova@plegal.cz
7. 8. 2025