Dne 7. října 2026 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 180/2026 Sb., o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů.[1] Přestože je jeho hlavním tématem nová podoba evidence tržeb, součástí jsou také významné změny zákona o daních z příjmů, které se od 1. ledna 2027 dotknou zaměstnaneckých benefitů.
Nová úprava přitom nepřináší plošné „odstropování“ všech zaměstnaneckých benefitů. Jednotlivé skupiny plnění budou od roku 2027 podléhat rozdílným pravidlům. Zatímco u vybraných volnočasových benefitů se obecný finanční limit ruší, rekreace a zájezdy budou mít vlastní limit a vedle toho se zavádí nová pravidla pro daňové zvýhodnění vybraných sociálních služeb a zdravotní prevence. Rozdíly se přitom netýkají pouze podmínek na straně zaměstnance, ale u některých plnění také jejich daňového posouzení na straně zaměstnavatele.
Naneštěstí nám schválená novela ukazuje, že pravidla daňového zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů procházejí v posledních letech poměrně častými změnami, což může pro zaměstnavatele zvyšovat nejistotu při dlouhodobém nastavování benefitních programů.
Volnočasové benefity bez obecného finančního limitu
Nejviditelnější a nejvíce diskutovanou změnou je zrušení dosavadního souhrnného limitu ve výši poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období pro osvobození vybraných nepeněžních volnočasových benefitů podle § 6 odst. 9 písm. d) bodu 2 zákona o daních z příjmů.
Zákonodárce zrušení limitu odůvodňuje zejména významným sociálním charakterem těchto plnění, která jsou poskytována nad rámec mzdových a platových nároků zaměstnance a mají podporovat motivaci zaměstnanců, jejich vztah k zaměstnavateli i jejich duševní a fyzické zdraví, případně zdraví jejich rodinných příslušníků. Úprava se tak v určitém směru vrací k režimu, který platil před 1. lednem 2024, kdy obecný limit pro tuto skupinu benefitů ještě neexistoval.
Do této skupiny tak budou nadále patřit zejména použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřských škol, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení.
Nově bude pod tento bod zařazena účast na společenských akcích pořádaných zaměstnavatelem (včetně akcí s kulturním nebo sportovním prvkem) pro omezený okruh účastníků (např. vánoční besídky či oslavy výročí společnosti). Dále sem spadají příspěvky na kulturní a sportovní akce či příspěvky na zákonem vymezené tištěné knihy.
Zrušení finančního limitu však neznamená, že budou tato plnění osvobozena bez dalších podmínek. Nadále musí jít o nepeněžní plnění, které není mzdou, platem, odměnou ani náhradou za ušlý příjem, a musí být dodržen zákonem stanovený způsob jeho financování, tedy například z fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu, ze zisku po jeho zdanění nebo na vrub daňově neuznatelných nákladů.
Zrušení limitu nadále neumožňuje tzv. salary swap, tedy nahrazovat běžnou odměnu za práci daňově zvýhodněnými benefity.
Rekreace a zájezdy s vlastním limitem 20 000 Kč
Poskytnutí rekreace nebo zájezdu se bude nově oddělovat od ostatních volnočasových benefitů. Podle nového § 6 odst. 9 písm. d) bodu 3 zákona o daních z příjmů bude osvobozeno samostatně v úhrnu do 20 000 Kč za zdaňovací období. Jde o jeden souhrnný limit za celé období, nikoli o limit pro každý jednotlivý pobyt. Do jeho čerpání se započítávají i příslušná plnění poskytnutá rodinným příslušníkům zaměstnance.
Část plnění nad limit 20 000 Kč již osvobozena nebude a bude představovat zdanitelný příjem zaměstnance. Zaměstnavatelé proto budou muset rekreace a zájezdy evidovat odděleně od ostatních volnočasových benefitů, u nichž se obecný finanční limit naopak ruší. Důležité tedy bude správné zařazení konkrétního plnění, a to zejména rozlišení mezi použitím rekreačního zařízení, které zůstává v nelimitované kategorii, a poskytnutím rekreace či zájezdu, pro něž platí samostatný limit. Hranice přitom nemusí být v praxi vždy zcela jednoznačná a posouzení bude záviset na konkrétní podobě a způsobu poskytnutí daného plnění.
Obvyklost a přiměřenost společenských akcí pořádaných zaměstnavatelem a jiných kulturních a sportovních akcí
V návaznosti na sjednocení úpravy volnočasových benefitů se do § 6 odst. 9 písm. d) bodu 2 zákona o daních z příjmů přesouvá také dosavadní úprava účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na společenských akcích pořádaných zaměstnavatelem pro omezený okruh účastníků, včetně akcí s kulturním nebo sportovním prvkem, která byla dosud obsažena samostatně v § 6 odst. 9 písm. g) zákona o daních z příjmů.
U samotných společenských akcí nejde o věcnou změnu. Jejich osvobození nebylo finančním limitem omezeno ani podle dosavadní úpravy a přesun má především přispět k větší přehlednosti a systematičnosti zákona.
Pro osvobození společenských akcí pořádaných zaměstnavatelem i příspěvků na kulturní nebo sportovní akce bude rozhodující, zda je jejich poskytování vzhledem k povaze plnění u zaměstnavatele obvyklé a jejich forma a rozsah přiměřené.
Zatímco u společenských akcí tato podmínka platila již dosud, u příspěvků na kulturní a sportovní akce ji zákon od roku 2027 nově výslovně zakotvuje, a to s cílem zachovat sociální charakter těchto benefitů a současně předcházet excesům a jejich zneužívání k nežádoucí daňové optimalizaci.
Nové osvobození příspěvků na vybrané sociální služby
Zcela novou kategorií jsou nepeněžní příspěvky zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi na vybrané sociální služby. Osvobození se bude vztahovat na osobní asistenci, pečovatelskou službu, tísňovou péči, odlehčovací službu, ranou péči a služby centra denních služeb nebo denního stacionáře. Zákon však vyžaduje, aby šlo o služby komunitního charakteru poskytované na základě oprávnění podle zákona o sociálních službách.
Úprava má podpořit zejména služby umožňující osobám, které potřebují pomoc, setrvat v jejich přirozeném domácím prostředí, a současně usnadnit situaci zaměstnancům, kteří pečují o své blízké, tedy míří typicky na péči o seniory. Reaguje tím na dlouhodobé podfinancování sociálních služeb a má podpořit větší zapojení zaměstnavatelů do systému péče. Zvýhodnění proto míří především na terénní a částečně ambulantní služby, nikoli obecně na jakoukoli formu péče. Osvobození se například nevztahuje na pomoc poskytovanou osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, který tuto činnost nevykonává jako podnikatel.
Vybraná zdravotní prevence bez finančního stropu
Ve finálním znění zákona přibyla ještě jedna podstatná změna. Do § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů se doplňuje nové písmeno f), podle něhož se za příjem ze závislé činnosti nebude považovat plnění zaměstnavatele v rámci péče o zdraví zaměstnanců v rozsahu nové přílohy č. 4 zákona o daních z příjmů. Vybraná plnění se tak budou posuzovat mimo režim osvobozených zdravotních benefitů a nebudou započítávána do jejich stávajícího limitu.
Příloha č. 4 zahrnuje zejména nadstandardní preventivní prohlídky, diabetický screening u rizikových skupin, vyšetření kardiovaskulárního rizika, onkologické screeningy (např. mamografii, kolonoskopii, vyšetření dermatologem nebo gynekologické screeningy) a vybraná očkování na žádost zaměstnance, a to vždy poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb. Zahrnuty jsou rovněž související laboratorní analýzy a zobrazovací diagnostika. Z nové kategorie jsou naopak vyloučena cestovní očkování a rovněž pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování podle příslušné právní úpravy.
Nový režim je přitom úzce vymezen a vztahuje se pouze na péči o zdraví zaměstnance a jen na výkony uvedené v příloze č. 4 zákona o daních z příjmů. Na rodinné příslušníky zaměstnance se nevztahuje. Ostatní zdravotní, léčebná, hygienická a obdobná nepeněžní plnění budou nadále posuzována podle § 6 odst. 9 písm. d) bodu 1.
Daňové náklady zaměstnavatele a pojistné odvody
Pro zaměstnavatele je podstatné, že širší osvobození na straně zaměstnance automaticky neznamená širší daňovou uznatelnost souvisejících nákladů. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů nadále vylučuje z daňově uznatelných nákladů vybraná nepeněžní plnění, pokud jsou u zaměstnance od daně osvobozena. Novela toto pravidlo rozšiřuje také na nově doplněné příspěvky na sociální služby.
Nejde však o pravidlo použitelné bezvýjimečně na všechna osvobozená plnění. Samostatná pravidla se uplatní například u nákladů na provoz zařízení péče o děti předškolního věku nebo příspěvků na jeho provoz. U ostatních vybraných volnočasových benefitů, rekreací a zájezdů, společenských akcí či příspěvků na sociální služby tak bude osvobozená část plnění u zaměstnavatele zásadně daňově neuznatelným nákladem. Pokud naopak určité plnění nebo jeho část podmínky osvobození nesplní a bude u zaměstnance zdaněno, zákaz podle § 25 odst. 1 písm. h) se na tuto část neuplatní. Její daňovou uznatelnost je pak třeba posoudit podle dalších ustanovení zákona o daních z příjmů, zejména s ohledem na způsob zakotvení nároku zaměstnance na dané plnění.
Odlišně je koncipována nová vybraná zdravotní prevence podle § 6 odst. 7 písm. f) zákona o daních z příjmů, která nebude u zaměstnance předmětem daně. U těchto plnění lze jejich daňovou uznatelnost na straně zaměstnavatele opřít zejména o § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů, pokud právo zaměstnance na takové plnění vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, pracovní nebo jiné smlouvy.
Daňové posouzení benefitů se promítá rovněž do odvodů pojistného. Vyměřovací základ pro sociální i zdravotní pojištění obecně navazuje na příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou od této daně osvobozeny. Osvobozené benefity ani vybraná zdravotní prevence, která není předmětem daně, proto zásadně do vyměřovacího základu nevstupují. Pokud se však například část rekreace nad stanovený limit stane zdanitelným příjmem zaměstnance, bude se tato část promítat také do odvodů pojistného.
Co by měli zaměstnavatelé před 1. lednem 2027 zkontrolovat?
V praxi nebude podstatná pouze výše jednotlivých benefitů, ale především jejich správné zařazení a způsob poskytování. Zaměstnavatelé by proto měli do konce roku 2026 zrevidovat své benefitní programy, vnitřní předpisy a případně také nastavení benefitních platforem tak, aby bylo u jednotlivých plnění zřejmé, do jakého daňového režimu spadají a za jakých podmínek jsou zaměstnancům poskytována.
Pozornost je vhodné věnovat také zachování nepeněžní formy benefitů podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Nestačí tedy pouze správně určit účel plnění, důležitý je i způsob jeho poskytnutí. Zejména prosté proplacení nákladu, který zaměstnanec nejprve uhradil sám, podmínku nepeněžního plnění zpravidla nesplní. U nové zdravotní prevence bude třeba ověřit, zda konkrétní zdravotní výkon skutečně spadá do uzavřeného výčtu v příloze č. 4.
Zákon přitom obsahuje zvláštní přechodné pravidlo pro nepeněžní plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů: nová úprava se použije na příslušná nepeněžní plnění poskytnutá od 1. ledna 2027 bez ohledu na zdaňovací období zaměstnavatele. Rozhodující tak bude okamžik poskytnutí konkrétního benefitu.
Závěr
Změny účinné od 1. ledna 2027 představují poměrně výrazný zásah do dosavadního systému zaměstnaneckých benefitů. Největší posun přináší zrušení obecného finančního limitu u vybraných volnočasových benefitů a zavedení nového režimu zdravotní prevence, současně však zůstávají zachovány samostatné limity a podmínky pro další druhy plnění.
Pro zaměstnavatele proto nebude rozhodující pouze hodnota poskytovaného benefitu, ale stále více také jeho správné zařazení, forma poskytování a odpovídající pracovněprávní nastavení. Právě správné rozlišení jednotlivých kategorií bude podstatné jak pro daňové posouzení na straně zaměstnance, tak pro uznatelnost nákladů a související pojistné odvody na straně zaměstnavatele. Nová úprava tak zaměstnavatelům otevírá širší možnosti při tvorbě benefitních programů, zároveň ale vyžaduje, aby jejich nastavení odpovídalo konkrétním podmínkám jednotlivých kategorií plnění.
[1] Zákon č. 180/2026 Sb., o evidenci tržeb a o změně některých dalších zákonů
Mgr. Miroslav Nerad, advokát – nerad@plegal.cz
Natálie Grospičová, právní asistentka – grospicova@plegal.cz
12. 11. 2026