Evropská právní úprava obalů a obalových odpadů prošla zásadní změnou. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech[1] (dále jen „PPWR“), známé pod zkratkou PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation), se od 12. srpna 2026 přímo použije ve všech členských státech Evropské unie. Pro podnikatelské subjekty to znamená nejen nové požadavky na vlastnosti obalů, ale také rozsáhlejší dokumentační, informační a evidenční povinnosti.
PPWR přitom není pouze právním předpisem pro výrobce obalů. Jeho dopady se týkají rovněž výrobců baleného zboží, dovozců, distributorů, provozovatelů internetových obchodů, maloobchodníků i podnikatelů v gastronomii. Rozhodující je zejména postavení konkrétního subjektu v dodavatelském řetězci a způsob, jakým obaly nebo balené výrobky uvádí na trh.
Přestože se část požadavků PPWR začne uplatňovat postupně až v letech 2027 – 2040, řada povinností je závazná již nyní. Z právního i praktického hlediska je proto nezbytné důsledně rozlišovat mezi aktuálně vymahatelnými požadavky a pravidly, pro jejichž splnění nařízení stanoví přechodná období.
PPWR jako nový základ evropské obalové legislativy
Dosavadní evropský právní rámec vycházel především ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech[2]. Ta byla v České republice provedena zejména zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech[3] (dále jen „zákon o obalech“).
Přijetím PPWR dochází ke změně samotného způsobu regulace. Zatímco směrnice vyžadovala provedení prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů, nařízení je přímo použitelné. Podnikatelským subjektům tedy může ukládat povinnosti bez nutnosti jejich dalšího převzetí do českého právního řádu.
Nařízení vstoupilo v platnost dne 11. února 2025 a obecně se použije od 12. srpna 2026. K tomuto datu byla rovněž zásadně nahrazena směrnice 94/62/ES, přičemž některá její ustanovení zůstávají po přechodnou dobu použitelná.
Český zákon o obalech nicméně nelze považovat za automaticky zrušený nebo nepoužitelný. Nadále má význam zejména v oblasti zpětného odběru, využití obalových odpadů, rozšířené odpovědnosti producentů, evidence a souvisejících administrativních povinností, pokud jeho ustanovení nejsou v rozporu s přímo použitelnou unijní úpravou.
Česká právní úprava musí být s PPWR postupně sladěna také v otázkách výkonu státní správy a sankcí. Podle čl. 68 PPWR mají členské státy stanovit sankční pravidla nejpozději do 12. února 2027. Samotná potřeba vnitrostátní adaptace však neodkládá použitelnost povinností, které již vyplývají přímo z nařízení.
Koho se nové povinnosti týkají?
Nařízení PPWR se vztahuje na široký okruh hospodářských subjektů, přičemž jednotlivé povinnosti závisí na jejich postavení v dodavatelském řetězci. Zásadní je zejména rozlišení mezi výrobcem, dovozcem, distributorem a producentem ve smyslu rozšířené odpovědnosti producenta.
Výrobcem podle čl. 3 odst. 1 bodu 13 PPWR nemusí být pouze podnik, který obal fyzicky vyrábí. Může jím být také subjekt, který si nechá obal nebo balený výrobek vyrobit pod vlastní značkou. Zvláštní pravidla přitom platí pro mikropodniky. Výrobce odpovídá zejména za technický soulad obalu s požadavky PPWR, včetně příslušné dokumentace a posouzení shody.
Odlišnou kategorií je producent podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 PPWR, na kterého dopadají povinnosti rozšířené odpovědnosti producenta, zejména evidence obalů a financování nakládání s obalovými odpady. Jeho určení závisí především na tom, kdo jako první dodává příslušné obaly nebo balené výrobky na trh konkrétního členského státu. Za určitých podmínek se producentem může stát také subjekt, který balené výrobky rozbaluje, aniž by byl jejich konečným uživatelem.
V praxi proto nemusí být osoba odpovědná za technický soulad obalu totožná se subjektem plnícím povinnosti rozšířené odpovědnosti producenta. Podnikatelé by měli své postavení posoudit u jednotlivých kategorií obalů, včetně prodejních, servisních, přepravních a obalů používaných v elektronickém obchodování.
Jaké povinnosti platí již od 12. srpna 2026?
Omezení nebezpečných látek v obalech
Jednou z nejvýznamnějších aktuálních povinností jsou požadavky na chemické složení obalů podle čl. 5 PPWR. Nařízení stanoví obecný požadavek na minimalizaci obsahu a koncentrace látek vzbuzujících obavy. Současně zachovává limit pro součet koncentrací olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu ve výši 100 mg/kg, s příslušnými výjimkami stanovenými právní úpravou.
Zcela zásadní novinkou je omezení perfluorovaných a polyfluorovaných alkylových látek, označovaných jako PFAS, v obalech určených pro styk s potravinami, které nesmějí být od 12. srpna 2026 uváděny na trh, jestliže obsahují PFAS v koncentraci dosahující mezních hodnot stanovených PPWR. Prokazování splnění těchto požadavků je součástí technické dokumentace podle přílohy VII PPWR.
Z praktického hlediska je důležité, že nařízení nestanoví obecné přechodné období pro doprodej potravinářských obalů s nadlimitním obsahem PFAS, které byly uvedeny na trh před 12. srpnem 2026. Obaly uvedené na trh před rozhodným datem mohou být doprodány, nicméně nové dodávky po tomto datu již musí limity splňovat.
Výrobci a dovozci potravinářských obalů by proto již měli disponovat podklady od dodavatelů umožňujícími posoudit jejich chemické složení a soulad s příslušnými limity.
Recyklovatelnost obalů
Tento obecný požadavek se uplatňuje již od 12. srpna 2026. Je však nutné jej odlišit od podrobných harmonizovaných kritérií recyklovatelnosti, která se začnou používat až v dalších letech.
Evropská komise ve výkladových pokynech z června 2026[4] upřesnila, že do začátku použitelnosti nových kritérií designu pro recyklaci se při posuzování recyklovatelnosti vychází z dosavadních základních požadavků podle směrnice 94/62/ES a souvisejících harmonizovaných norem, zejména EN 13430:2004. Od srpna 2026 tedy platí obecná povinnost zajistit recyklovatelnost obalů, nikoliv však ještě povinnost splňovat budoucí harmonizované třídy recyklovatelnosti.
Nový systém hodnocení podle čl. 6 PPWR bude založen na kritériích designu pro recyklaci a zařazování obalů do tříd recyklovatelnosti A, B a C. Základním termínem jeho uplatnění je 1. leden 2030, případně 24 měsíců od vstupu příslušných aktů v přenesené pravomoci v platnost, podle toho, co nastane později. Od tohoto okamžiku bude možné uvádět na trh zásadně pouze obaly dosahující alespoň třídy C. Od 1. ledna 2038 se požadavky dále zpřísní a přípustné budou v zásadě pouze obaly tříd A a B, s výhradou zákonných výjimek. Od roku 2035 se navíc postupně uplatní požadavky zohledňující recyklovatelnost obalů ve velkém měřítku.
Vedle recyklovatelnosti zavádí čl. 7 PPWR také minimální podíly recyklovaného plastu ve vybraných plastových obalech. Pro rok 2030 jsou stanoveny základní hodnoty 10 %, 30 % nebo 35 % podle druhu a použití obalu. Tyto podíly se vztahují na recyklovaný materiál získaný ze spotřebitelského plastového odpadu a posuzují se jako průměr za výrobní závod a rok podle druhu a formátu obalu. Nařízení současně stanoví zvláštní pravidla a výjimky, mimo jiné pro některé obaly určené pro styk s citlivými produkty. Požadavky se začnou uplatňovat od 1. ledna 2030 nebo tři roky od vstupu příslušného prováděcího aktu v platnost, podle toho, co nastane později.
Pro výrobce a další dotčené podnikatele to znamená, že požadavky na recyklovatelnost obalů je nutné zohledňovat již nyní, zatímco na zavedení podrobnějších kritérií a minimálního obsahu recyklátu je vhodné se připravovat s předstihem, zejména při vývoji nových obalů a sjednávání dlouhodobých dodavatelských smluv.
Technická dokumentace a EU prohlášení o shodě
Za jednu z administrativně nejvýznamnějších změn lze považovat povinnost posuzování shody a vypracování EU prohlášení o shodě. Podle čl. 15 PPWR musí výrobce před uvedením obalu na trh zajistit příslušné posouzení shody, technickou dokumentaci a při prokázání souladu vypracovat EU prohlášení o shodě podle čl. 39 a přílohy VIII PPWR.
Technická dokumentace musí odpovídajícím způsobem prokazovat splnění aktuálně použitelných požadavků. Může zahrnovat zejména identifikaci obalu, jeho materiálové složení, technické specifikace, protokoly o zkouškách a další důkazy o souladu s požadavky PPWR.
Výrobce musí uchovávat technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě po dobu pěti let u jednorázových obalů a deseti let u opětovně použitelných obalů, počítáno od uvedení obalu na trh. Na žádost dozorového orgánu musí být příslušné dokumenty zpřístupněny zpravidla do deseti dnů.
Povinnosti se přitom neomezují pouze na výrobce. Podle čl. 16 PPWR musí dodavatelé obalů a obalových materiálů poskytovat výrobcům informace nezbytné k prokázání souladu. Dovozci musí podle čl. 18 PPWR ověřovat splnění příslušných požadavků a distributoři musí při dodávání obalů na trh postupovat s náležitou péčí.
Identifikace a sledovatelnost obalů
PPWR rovněž posiluje požadavky na identifikovatelnost obalů a hospodářských subjektů. Výrobci musí zajistit, aby bylo možné obaly identifikovat například prostřednictvím typu, čísla šarže nebo jiného identifikačního údaje. Současně musí uvádět stanovené kontaktní informace, a to způsobem předvídaným nařízením, případně prostřednictvím odpovídajícího digitálního nosiče údajů či průvodní dokumentace.
Podle čl. 22 PPWR mají hospodářské subjekty také povinnost být schopny na požádání identifikovat své dodavatele a odběratele obalů nebo balených výrobků. Pro podnikatelskou praxi z toho vyplývá potřeba odpovídajícího systému sledovatelnosti, který propojuje konkrétní obal s jeho technickou dokumentací a příslušným dodavatelským řetězcem.
Rozšířená odpovědnost producenta a český zákon o obalech
Vedle požadavků na samotné obaly zůstává klíčovou oblastí rozšířená odpovědnost producenta, označovaná jako EPR (Extended Producer Responsibility). V českém prostředí jsou související povinnosti dlouhodobě upraveny zákonem o obalech. Podle jeho § 10 až 12 musí příslušné povinné osoby za stanovených podmínek zajistit zpětný odběr obalů, využití obalových odpadů a související informační činnost. Způsob plnění pak upravuje zejména § 13 zákona o obalech. V praxi je významným řešením uzavření smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností. Adaptace českého zákona o obalech však nyní čeká na projednání ve druhém čtení Poslaneckou sněmovnou.
PPWR v článcích 44 až 47 zavádí harmonizovanější evropský rámec registrace producentů a jejich rozšířené odpovědnosti. Producenti mají být registrováni v členských státech, v nichž poprvé dodávají příslušné obaly nebo balené výrobky. Zřízení a fungování registrů však podléhá pravidlům a navazujícím prováděcím aktům, včetně přechodných lhůt.
Podstatné je rovněž to, že nové vymezení producenta může změnit rozložení odpovědnosti v dodavatelském řetězci. Týká se to například prázdných servisních či přepravních obalů. Samotné uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností nezbavuje výrobce povinnosti zajistit technický soulad obalu s PPWR. Jde o dvě odlišné skupiny zákonných požadavků, které mohou dopadat na různé subjekty.
Co podnikatele čeká v roce 2027 a 2028?
Jednou z nejbližších změn je úprava poskytování nápojů a hotových pokrmů s sebou. Podle čl. 32 PPWR musí příslušní koneční distributoři v sektoru ubytování, stravování a pohostinství do 12. února 2027 umožnit spotřebitelům přinést si vlastní nádobu pro nápoje nebo hotové pokrmy určené k odnesení s sebou.
Zákazník nesmí být z důvodu použití vlastní nádoby znevýhodněn vyšší cenou nebo méně výhodnými podmínkami oproti stejnému produktu v jednorázovém obalu. O této možnosti musí být informován prostřednictvím jasně viditelného a čitelného oznámení v místě prodeje. Provozovatelé však mohou stanovit hygienické požadavky na vlastní nádoby zákazníků a za podmínek stanovených čl. 28 PPWR odmítnout jejich naplnění, například pokud jsou znečištěné nebo nevhodné pro styk s potravinami.
Od 12. února 2028 má podle čl. 33 PPWR následovat povinnost nabídnout u těchto produktů také možnost použití opětovně použitelného obalu v rámci systému opětovného použití. Ani v tomto případě nesmí být produkt nabízen za vyšší cenu nebo za méně výhodných podmínek než stejný produkt v jednorázovém obalu. Článek 33 PPWR zároveň stanoví výjimku pro mikropodniky podle doporučení Komise 2003/361/ES. Tato výjimka se však automaticky nevztahuje na povinnost přijímat vlastní nádoby zákazníků podle čl. 32 PPWR.
Významnou změnou bude také harmonizované označování obalů. Článek 12 PPWR zavádí povinnost označovat příslušné obaly harmonizovanými symboly informujícími o jejich materiálovém složení, aby spotřebitelé mohli obalový odpad snáze správně třídit.
Tato povinnost se začne uplatňovat od 12. srpna 2028 nebo 24 měsíců od vstupu příslušných prováděcích aktů v platnost, podle toho, které datum nastane později. Nařízení přitom stanoví určité výjimky, zejména pro přepravní obaly s výjimkou obalů pro elektronické obchodování a pro obaly zapojené do systémů zálohování a zpětného odběru.
U označování opětovně použitelných obalů je základním termínem 12. únor 2029, případně pozdější datum odpovídající 30 měsícům od vstupu příslušného prováděcího aktu v platnost.
Nejde tedy o povinnost, podle níž by již všechny obaly musely být v říjnu 2026 opatřeny novým harmonizovaným označením. Konkrétní podoba označení i konečné termíny jeho zavedení závisejí na příslušných prováděcích předpisech Evropské komise.
Podnikatelé by přesto měli budoucí změny zohlednit již při tvorbě etiket, obalové grafiky, vývoji nových obalů a sjednávání dlouhodobých dodavatelských smluv.
Rok 2030 jako zásadní mezník
Nejrozsáhlejší změny v požadavcích na konstrukci a používání obalů nastanou od roku 2030, přičemž u některých povinností se konkrétní datum použitelnosti může posunout v návaznosti na vydání evropských prováděcích předpisů.
Minimalizace obalů a omezení prázdného prostoru
Podle čl. 10 PPWR mají výrobci a dovozci od roku 2030 zajistit, aby hmotnost a objem obalů byly omezeny na minimum nezbytné pro jejich funkčnost. Nařízení zároveň omezuje používání nadbytečných konstrukčních prvků, například falešných den, dvojitých stěn či zbytečných vrstev, jejichž účelem je pouze vyvolat dojem většího objemu výrobku. Stanoví však určité výjimky, zejména pro vybrané obaly chráněné průmyslovými vzory nebo ochrannými známkami a pro výrobky s chráněným zeměpisným označením. Povinnost se vztahuje na hospodářské subjekty, které tyto obaly plní, a začne se uplatňovat od 1. ledna 2030 nebo tři roky od vstupu příslušných prováděcích aktů stanovujících metodiku výpočtu v platnost, podle toho, co nastane později. Nařízení současně stanoví určité výjimky, například pro opětovně použitelné obaly v rámci systému opětovného použití.
Zákaz některých obalových formátů
Od 1. ledna 2030 má podle čl. 25 a přílohy V dojít rovněž k omezení některých jednorázových plastových obalů. Omezení se dotknou zejména některých plastových skupinových obalů, jednorázových plastových obalů pro předbalené nezpracované čerstvé ovoce a zeleninu o hmotnosti nižší než 1,5 kg, plastových obalů pro pokrmy a nápoje konzumované přímo v gastronomických provozovnách a individuálních porcí omáček či ochucovadel. Zákaz se vztahuje také na vybrané jednorázové obaly kosmetických a hygienických přípravků v ubytovacích zařízeních a velmi lehké plastové odnosné tašky.
Nařízení stanoví také výjimky, například z hygienických důvodů či kvůli ochraně potravin. Členské státy mohou navíc povolit výjimku mikropodnikům u vybraných jednorázových plastových obalů v gastronomii, pokud není technicky možné se bez nich obejít ani zajistit potřebnou infrastrukturu pro opětovné použití.
Jak by měli podnikatelé postupovat již nyní?
Pro podnikatele je zásadní, že PPWR již od 12. srpna 2026 stanoví konkrétní právní povinnosti, zejména v oblasti chemického složení obalů, technické dokumentace, posuzování shody a sledovatelnosti. Přípravu na nové požadavky proto není vhodné odkládat až na rok 2030.
Prvním krokem by měl být interní audit obalového hospodářství a vyhodnocení povinností podle postavení jednotlivých subjektů v dodavatelském řetězci. Podnikatelé by měli zmapovat používané obaly, jejich materiálové složení, hmotnost a původ a ověřit soulad s již použitelnými požadavky PPWR. Současně je vhodné prověřit dodavatelské smlouvy, zejména pokud jde o předávání technické dokumentace, informace o použitých materiálech, oznamování jejich změn a smluvní odpovědnost za nesoulad obalů.
Pozornost je třeba věnovat také správnému nastavení rozšířené odpovědnosti producenta, včetně evidence obalů a plnění souvisejících povinností. U obalů s dlouhým vývojovým a výrobním cyklem je zároveň vhodné již nyní zohlednit budoucí požadavky na recyklovatelnost, obsah recyklátu, minimalizaci obalů a jejich opětovné použití. Pozdější úpravy mohou být nákladné zejména tam, kde vyžadují změny výrobních technologií nebo dodavatelských materiálů.
V případě Vašich jakýchkoli dotazů k PPWR nebo související problematice se na nás neváhejte obrátit.
[1] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/ALL/?uri=CELEX:32025R0040
[2] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=celex:31994L0062
[3] https://e-sbirka.gov.cz/sb/2001/477/2025-12-01?f=Z%C3%A1kon%20%C4%8D.%20477%2F2001%20Sb.&zalozka=text
[4] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=PI_COM:C(2026)3702
Mgr. Jakub Málek, managing partner – malek@plegal.cz
Mgr. Kateřina Musilová, advokátní koncipientka – musilova@plegal.cz
15. 10. 2026