Během několika posledních let došlo k vydání řady rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), které mají významný vliv na praxi v označování potravin v Evropské Unii. Rozhodnutí odrážejí snahu SDEU o rovnováhu mezi ochranou spotřebitele před mnohdy zavádějícím až klamavým označováním potravin a kreativitou, kterou výrobci k označení svých potravin používají.
Ministerstvo zemědělství v návaznosti na tato rozhodnutí vydalo aktualizaci svého stanoviska[1] k označování rostlinných potravin ve spolupráci se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou, která je platná od 1. 7. 2025. V tomto článku bychom Vám rádi představili rozhodnutí týkající se označování rostlinných alternativ živočišných potravin.
Pravidla pro používání živočišných názvů pro rostlinné potraviny podle SDEU
SDEU dne 4. 10. 2024 rozhodl ve věci C-438/23[2], Protéines France, týkající se francouzské vyhlášky z roku 2022, která plošně zakazovala používání názvů spojených s masem, uzeninami či rybími výrobky pro potraviny s obsahem rostlinných bílkovin. Zákaz se vztahoval i na situace, kdy byl název doplněn informací o rostlinném složení, například „sójová klobása“. Vyhláška dokonce stanovila limity obsahu rostlinných bílkovin, nad jejichž hodnotu nebylo možné používat určité živočišné názvy. Na výrobky z jiných členských států či třetích zemí se přitom toto opatření nevztahovalo, což vyvolalo pochybnosti o jeho slučitelnosti s právem EU.
SDEU připomněl, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011[3], o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení 1169“) obsahuje jasnou hierarchii názvů potravin, a to zákonný název, pokud existuje, jinak název vžitý, případně popisný název.
- Zákonným názvem je název stanovený v předpisech EU, případně v předpisech jednotlivých členských států.
- Vžitý název není stanoven právními předpisy, ale je přijat spotřebiteli jako název určité potraviny, aniž by bylo potřeba dalšího vysvětlení.
- Popisný název je pak název obsahující popis potraviny nebo dostatečně přesný popis jejího složení nebo způsobu použití.
Bod 4 části A přílohy VI k nařízení 1169 stanoví, že pokud byla v potravině některá součást nebo složka, jejíž běžné použití nebo přirozený výskyt spotřebitel předpokládá, nahrazena jinou součástí či složkou, musí označení potraviny obsahovat jednoznačný údaj o součásti či složce, která byla pro nahrazení použita, a to v těsné blízkosti názvu produktu a dostatečně velkým písmem.
Název potraviny tedy nesmí být pro spotřebitele zavádějící, a to zejména pokud jde o stěžejní charakteristiky dané potraviny, např. povaha a složení potraviny. Pokud jsou běžné složky potraviny nahrazeny složkami jinými, musí být tato skutečnost uvedena přímo u názvu výrobku. Tyto požadavky podle SDEU představují úplnou harmonizaci – členské státy proto nesmí přijímat vlastní opatření, která by obecně zakazovala používání zaužívaných nebo popisných názvů, ani stanovovat limity, které by fakticky znemožnily jejich využití.
SDEU ve svém rozsudku konstatoval, že předmětná francouzská vyhláška neobsahuje zákonné názvy, ale stanovuje, které vžité a popisné názvy nemohou být používány pro označení potravin na bázi rostlinných bílkovin. Členské státy však dle nařízení 1169 nemohou přijímat opatření, která by upravovala vžité a popisné názvy, neboť s ohledem na jejich definici nelze jejich rozsah vnitrostátními orgány omezovat.
Rozsudek také zdůrazňuje, že právní úprava EU zakládá vyvratitelnou domněnku, podle které pokud výrobce splní všechny povinnosti ohledně jasného a pravdivého označení, má se za to, že spotřebitel není uveden v omyl.
Národní orgány mohou proti výrobci zasáhnout jen v konkrétním případě, kdy prokážou, že dané označení skutečně klame. Plošný a preventivní zákaz tak, jak jej přijala Francie, je proto s právem EU dle rozhodnutí SDEU neslučitelný.
Členské státy tedy nemohou přijímat vnitrostátní opatření, kterými by stanovily podíly rostlinných bílkovin, do jejichž výše je povoleno používat jiné než zákonné názvy. Smí však ukládat sankce za porušení přímo harmonizovaných povinností a mohou také řešit individuální případy klamavého označení.
Aktualizace stanoviska Ministerstva zemědělství v reakci na rozsudek Protéines France
V návaznosti na rozsudek SDEU C-438/23, Protéines France, ze dne 4. 10. 2024 vydalo Ministerstvo zemědělství dne 1. 7. 2025 aktualizaci svého stanoviska ve věci označování rostlinných potravin názvy živočišných produktů (dále jen „Stanovisko“). Aktualizace Stanoviska spočívá zejména ve výkladu k používání zákonných, vžitých a popisných názvů na potravinách, který stanoví následující pravidla.
Zákonný název lze používat pouze na potravinách, které naplňují specifikované vlastnosti nebo složení, které přísluší k definovanému zákonnému názvu potraviny. Jak již bylo řečeno výše, zákonné názvy jsou stanoveny v předpisech EU a v komoditních vyhláškách na úrovni České republiky. Příkladem nesprávného použití u rostlinných výrobků je např. „rostlinná paštika“ nebo „hrachové škvarky“. Paštika a škvarky jsou zákonným názvem a nelze je tak použít na potravině, která stanovené vlastnosti nemá, a to ani v případě doplnění názvu o označení „rostlinné“, „hrachové“ aj.
Vžité názvy nejsou definovány právními předpisy jako zákonné názvy. Jedná se například o „burger“, „sekaná“, „řízek“ a mnoho dalších. Pokud je ve výrobku očekávaná složka nahrazena za jinou složku (např. mléko za sóju, maso za houbu apod.), musí být tento údaj uveden v těsné blízkosti vžitého názvu a nesmí vést ke klamání spotřebitele o složení výrobku. Celý název výrobku tedy může znít „portobello burger“ nebo „bedlový řízek“.
Popisný název obsahuje dostatečně jasný popis potraviny nebo jejího použití tak, aby byl spotřebitel schopen poznat skutečnou podstatu potraviny a odlišit ji od jiných zaměnitelných produktů. Správnými příklady použití popisného názvu jsou např. „ovesný nápoj“ nebo „sójové plátky s kuřecí příchutí“.
K používání popisného názvu poskytl výklad také Nejvyšší správní soud ČR (NSS) ve svém rozsudku sp. zn. 4 As 134/2023[4] ze dne 15. 3. 2024, a to z toho pohledu, kdy je popisný název potravin složen z názvu živočišného produktu, použití výrazu „alternativa“ a informací specifikující povahu výrobku.
NSS uvedl, že názvy použité žalobkyní, které zněly „Sójová alternativa smetany jemná 17 %“ a označení „Nesmím se jmenovat a nejsem smetana/jogurt/kefír/mléko/majonéza, ale vy mi tak říkat můžete“ splňují požadavky stanovené předpisy EU na to, aby označení potravin byla pro spotřebitele vždy přehledná, srozumitelná a nikoli zavádějící.
Dle NSS se jedná o připodobnění, což však není v rozporu s uvedenými požadavky, a navíc z kontextu daných označení jednoznačně vyplývá, že se nejedná o označení živočišných výrobků. Riziko, že by spotřebitel produkty vnímal jako živočišné je tak minimální, a naopak díky použití označení „alternativa“ bude mít spotřebitel jistotu, jaké živočišné potravině se bude čistě rostlinná potravina podobat.
Praktický dopad rozsudku Protéines France pro výrobce rostlinných potravin
Členské státy nemohou plošně zakazovat označení rostlinných produktů názvy živočišných produktů, pokud takový výraz není výslovně vyhrazen zákonem (tedy pokud se nejedná o právními předpisy stanovený zákonný název). Pokud výrobce použije takový název, musí jej doplnit například upřesněním „rostlinná alternativa“ případně jiným upřesněním, a to tak, aby zabránil klamání spotřebitele v tom směru, že se nejedná o živočišný produkt, ale o produkt rostlinného původu. Výrobcům je tak ponechána určitá volnost pro kreativitu při marketingu svých rostlinných produktů. I tak je potřeba s touto volností nakládat s velkou dávkou opatrnosti.
Označení „mléko“ a „sýr“ zůstávají výlučně pro živočišné produkty
Ve starším, ale neméně podstatném rozsudku C-422/16[5], TofuTown, ze dne 14. 6. 2017 se SDEU zabýval otázkou, zda mohou být názvy vyhrazené pro mléko a mléčné výrobky používány také pro čistě rostlinné produkty. Německá společnost TofuTown uváděla na trh veganské potraviny pod označeními jako „tofu máslo“, „veganský sýr“ nebo „RiceSpray Cream“. Sdružení pro ochranu hospodářské soutěže (VSW) proti ní podalo žalobu s tím, že takové označení odporuje unijnímu právu, konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013[6], kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty (dále jen „nařízení 1308“), které v příloze VII vyhrazuje termíny „mléko“, „sýr“, „máslo“, „jogurt“ a další výlučně pro produkty živočišného původu.
SDEU ve svém rozsudku potvrdil, že podle práva EU je pojem „mléko“ definován výhradně jako výměšek mléčných žláz savců a že názvy uvedené v příloze VII nařízení 1308 (např. „máslo“, „sýr“, „jogurt“) mohou být používány jen pro skutečné mléčné výrobky. Toto pravidlo platí i tehdy, když je název doplněn o vysvětlující výraz, například „sójové mléko“ nebo „tofu-máslo“. Výjimku tvoří pouze produkty, u nichž je užití daného názvu historicky a tradičně zakořeněné a které byly výslovně povoleny Komisí (např. kakaové máslo, kokosové mléko, arašídové máslo). Česká republika dosud žádnou takovou výjimku neuvedla.
SDEU tak v rozsudku uzavřel, že výrobci rostlinných alternativ nesmí používat chráněná mléčná označení, i když je doplní vysvětlením o rostlinném původu.
Závěr
Z judikatury SDEU i následných kroků národních orgánů vyplývá jasný trend, a to ochrana spotřebitele před klamavým označením, ale určitý prostor pro kreativitu výrobců v označování potravin zůstává zachován, pokud je označení srozumitelné a pravdivé.
Při označování rostlinných produktů je potřeba věnovat zvýšenou pozornost tomu, zda se jimi vybraný název řadí do skupiny zákonných, vžitých nebo popisných názvů.
[1]Státní zemědělská a potravinářská inspekce | Stanovisko MZe (SZPI a SVS) ve věci označování rostlinných potravin názvy živočišných produktů ke dni 1. 2. 2023
[2]https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=5504BB385A9902A7F91C55887CDE02C0?text=&docid=290706&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=23060621
[3]https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32011R1169
[4]https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Html/719537
[5]https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=191704&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=23079011
[6]https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=celex%3A32013R1308
Mgr. Jakub Málek, managing partner – malek@plegal.cz
Mgr. Kateřina Musilová, advokátní koncipientka – musilova@plegal.cz
9. 10. 2025